Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rostliny v panelovém bytě

 

 

Bez dlouhých řečí řeknu rovnou, co je k

úspěšnému pěstování rostlin v panelovém bytě

potřeba:

1) Vybrat rostlinu, která se pro pěstování v panelovém bytě hodí;

2) Podle charakteru rostliny pro ni vybrat slunečné či zastíněné stanoviště v bytě;

Věnovat rostlině základní péči, tzn.:

3) Jednou týdně ji nepříliš vydatně zalít;

4) V intervalu měsíců či let, podle nároků, jaké na ni máme, jí případně věnovat trochu další péče (hnojení, přesazování, zastřižení, vyvazování k opoře apod.)

Mnoho lidí si své prostředí nedovede představit bez kousku přírody, který se snaží vytvořit pomocí pokojových rostlin. Rostlina je však živý organizmus a má určité nároky na své životní prostředí, které je jí třeba zajistit, aby mohla existovat a prospívat. Každá rostlina se nehodí do každého prostředí. Dále, je-li ve vhodném prostředí, vyžaduje určitou péči či aspoň údržbu. Jako v každém podnikání, větší péče přináší lepší výsledky. Úspěch je omezen podmínkami, které máme k dispozici a které limitují objem péče, kterou jsme schopni a ochotni rostlinám věnovat. Přizpůsobíme-li své cíle svým možnostem, ušetříme si řadu zklamání a neúspěchů.

Z hlediska možností pěstování rostlin v panelovém bytě lze rostliny rozdělit na

1) Rostliny vhodné;

2) Rostliny nevhodné.

Úspěch dále závisí na charakteru péče, kterou rostlinám věnujeme. Rozlišíme

1) Základní péči pěstitele, který chce mít s rostlinami co nejméně starostí;

2) Speciální péči toho, pro kterého je pěstování rostlin jeho hoby.

V zásadě platí:

Věnujeme-li vhodné rostlině základní péči, udržíme ji v bytě v dobrém stavu desítky let, prakticky neomezeně. Kámen úrazu je v tom, že rostliny, které se nám nejvíce líbí, jsou pro pěstování v panelovém bytě nevhodné. Věnujeme proto pozornost i rostlinám, které jsou nepříliš vhodné, udrží se při základní péči pouze pár měsíců, máme-li štěstí, i let, a nejsou v dobrém stavu, usychají jim listy či jinak chřadnou. Speciální péčí to snad lze trochu napravit, ale hlavní potíž panelového bytu, suchý vzduch, napravíme obtížně.

V našem výčtu se hlavně věnujeme rostlinám s ozdobnými listy. Pokud tyto rostliny v bytě vůbec kvetou, jedná se o méně nápadnou, podružnou záležitost. Dále nás zajímají kvetoucí rostliny. Ty se v květu udrží maximálně několik měsíců. Pokud je chceme do květu přivést opakovaně, vyžaduje to speciální péči a musíme se smířit s dlouhým obdobím, kdy rostlina nepůsobí dekorativně. V rámci základní péče bývá výhodnější rostlinu vyhodit a koupit si novou rozkvetlou rostlinu.

Světlo

Rostliny potřebují ke svému růstu světlo. Čím ho mají více, tím lépe rostou. Tato zásada však platí jen v určitých mezích. Pokud jde o extrémy, některé rostliny určité extrémy snášejí, jiné nesnášejí. Podle nároků na světlo lze rozlišit:

1) Rostliny na slunce;

2) Rostliny do stínu;

3) Rostliny univerzální.

Rostliny na slunce snášejí přímé sluneční paprsky a nedaří se jim v zastíněné poloze.

Suchomilné rostliny jsou nejdůležitější rostliny na slunce. Kromě slunce jim vyhovuje i sucho. V bytě potřebují méně zalévat. Suchomilné rostliny jsou pro pěstování v panelovém bytě vhodné.

Rostliny do stínu přímé sluneční paprsky nesnášejí. Jinak se jim lépe daří ve světlejší poloze než v poloze tmavé. Některé však dobře rostou i ve značně zastíněné poloze. Zpravidla se však při tom deformují: rostlina se žene ke světlu, na světlé straně rostě bujně, na opačné straně neroste. Může být proto vhodné takovou rostlinou otáčet. Některé rostliny do stínu jsou pro pěstování v panelovém bytě vhodné, jiné jsou nevhodné.

Rostliny univerzální rostou v každé poloze. Rostliny univerzální jsou do panelového bytu vhodné.

Je ovšem třeba uvážit, že toto rozdělení je pouze rámcové. Existují i výjimky, které se do našeho schématu příliš nehodí. Rostliny jsou dále flexibilní a nevelké variace ve svém životním prostředí přežijí. Tak poloha s krátkodobým slunečním svitem ráno nebo večer bude asi pro rostliny do stínu vhodná. Na druhé straně přílišné extrémy rostlinám vyhovovat nemusí, i když jde o polohu, která je pro ně v zásadě vhodná.

Původ rostlin

Rostliny určené pro pěstování v bytě vznikly vyšlechtěním rostlin rostoucích divoce. Podle charakteru jejich původního přirozeného prostředí se řídí i nároky, které mají na pěstování v bytě. Mnoho rostlin, které se pěstují v bytě, pochází ze dvou typických druhů klimatu, pouštního a pralesního klimatu.

Pouštní klima se vyznačuje:

1) Kolísavou, přes den vysokou, teplotou;

2) Nízkou vlhkostí vzduchu i půdy;

3) Intenzivním slunečním svitem.

Rostliny z tohoto zdroje jsou suchomilné. Jsou to rostliny na slunce. Jsou pro pěstování v panelovém bytě obzvláště vhodné. Vyhovuje jim suchý vzduch panelového bytu a hodně světla. Ve stinné poloze se nedaří. Nevadí jim, když je zapomeneme zalít. Naopak, nadměrnou vlhkost a přílišné zalévání nesnášejí. Typické suchomilné rostliny jsou sukulenty, které mají tlusté, kožovité listy. V listech a ve stoncích hromadí množství vody, pomocí které přetrvávají období sucha. Mezi suchomilné rostliny ovšem patří především kaktusy. Pěstování kaktusů je však hoby specializovaných zájemců, kterým se zde nezabýváme.

Některé rostliny se přizpůsobily suchému klimatu naopak úzkými či potlačenými listy. Dále, ne všechny rostliny vhodné na slunce jsou suchomilné.

Pralesní klima se vyznačuje:

1) Stálou vysokou teplotou;

2) Vysokou vlhkostí vzduchu;

3) Zastíněním.

Rostliny z tohoto zdroje jsou rostlinami do stínu. Celkově se však jedná o podmínky pro panelový byt netypické. S teplotou nebývají potíže. Teplota v bytě zpravidla nikdy neklesá pod 18° C, spíš má byt teplotu 20° C a více. Hlavním kamenem úrazu je suchý vzduch, který těmto rostlinám nevyhovuje. Pralesní rostliny jsou proto většinou pro pěstování v panelovém bytě nevhodné. Existují však i výjimky, které jsou vhodné – zejména liány.

Zalévání

Žádná rostlina se neobejde bez vody. Musíme proto své rostliny pravidelně zalévat. Jako součást základní péče postačí zalévat jednou týdně. Se zaléváním je spojen hlavní kámen úrazu, který se týká řady pěstitelů, zejména začátečníků. Rostliny se sice bez zalévání neobejdou, ale nesmíme je zalévat příliš! Nikoho asi nepřekvapí, že méně se mají zalévat suchomilné rostliny. Když takovou rostlinu zalít zapomeneme, moc ji tím nepoškodíme. Naopak, přeléváním ji zničíme. Přelévat se však nesmějí ani jiné rostliny. Je třeba je zalévat sice dostatečně, ale ne příliš. Vzniká otázka, jak to poznat? Určitým ukazatelem může být voda, která proteče květináčem do podložní misky. Pokud se v ní taková voda objeví a v krátké době, snad půl hodiny, nezmizí, znamená to, že je rostlina zalitá příliš a vodu je třeba z misky vylít. Samozřejmě, je úplně špatně, když v misce najdete vodu ještě z minulého zalévání, rostlina ve vodě dlouhodobě stojí. Rostliny jsou však flexibilní. Lecjakou chybu vydrží, pokud ji chronicky neopakujete. Záleží také na druhu rostliny, k jaké chybě je odolná. Přeléváním především zničíte suchomilné rostliny. Samozřejmě, velkou rostlinu zalijete víc než malou a v létě a v teple zaléváme více než v zimě a v chladu.

Doporučuje se nezalévat čerstvou vodou z vodovodu, ale vodou odstátou. Lze to zařídit tak, že naplníte pet-láhev vodou, necháte ji týden stát, rostliny s ní zalijete a vodu v láhvi obnovíte. Po delší době se vám však v láhvi namnoží řasy a musíte láhev vyměnit.

Co s rostlinami, když chcete jet na dovolenou? Uvádějí se různé komplikované postupy, jak rostlinám zajistit dostatek vláhy. Nejjednodušší je ovšem požádat sousedku, aby vám rostliny jednou týdně zalila a spolehnout se, že, díky své flexibilitě, rostliny nevhodnou péči vydrží. Bez vhodné sousedky musíte na flexibilitu rostlin spoléhat ještě více: Suchomilné rostliny odstavit ze slunečných stanovišť a více je zalít. Květináče s ostatními rostlin postavit do nádoby s vrstvou vody o výšce pár centimetrů. Nějaké 2 – 3 týdny to rostliny, zvyklé na základní péči, většinou vydrží – možná i déle.

Další péče

Zalévání je základní, nezbytná údržba rostlin. Jakou další péči rostliny vyžadují? Nemáme-li na rostliny zvláštní nároky, tak skoro žádnou. Základním ukazatelem je stav vašich rostlin. Jestliže jste s tímto stavem spokojeni, je zbytečné, abyste jim další péči věnovali. Péči jim věnujeme, když pozorujeme nějaký nedostatek. Základní péče zejména vyžaduje, abyste občas odstranili suchý či zežloutlý list. Rostlina především roste. To znamená, že po pár letech už nebude vyhovovat svému původnímu stanovišti. Musíte ji ořezávat, zkracovat, vyvazovat k opoře, příp. vyhodit a nahradit rostlinou novou.

Rostliny můžete na jaře a v létě taky párkrát pohnojit. K tomu účelu se prodává hnojivo na pokojové rostliny, které naředíte vodou podle návodu a rostlinu s ním zalijete. Na suchomilné rostliny je vhodné hnojivo na kaktusy. Zde je však hnojení ještě méně potřeba.

Po několika letech může být vhodné rostlinu přesadit. To se moc netýká starých rostlin, kde by přesazování bylo značně obtížné. Při přesazování zakryjete odtokový otvor květináče kouskem nějakého střepu, nejméně do jedné třetiny květináče nasypete vrstvu písku a na to dáte speciální, koupenou zem pro pokojové rostliny příp. zem pro kaktusy a sukulenty, jde-li o rostlinu suchomilnou. Do toho rostlinu zasadíte a zalijete.

O hnojení a přesazování se obšírně zmiňují všechny příručky o rostlinách. Moc se však ve svých doporučeních neshodují. Nikde se také nesetkáte s informací, jakým škodám tím zabráníte. Dovoluji si vyslovit podezření, že většinou žádným. Jedná se spíše o speciální péči pěstitele, pro kterého je pěstování rostlin jeho hoby a záleží mu na tom, aby byly jeho rostlinky zvlášť pěkně načinčané.

Úprava rostlin

Rostliny zpravidla pěstujeme v květináčích, které mají na spodní straně otvor. Květináč stavíme do podložní misky, do které otvorem odtéká z květináče přebytečná voda. Někdo pěstuje rostliny v květinových vázách. Do takové vázy nedáváme hlínu, ale stavíme do ní květináč s rostlinou. Váza tak nahrazuje podložní misku a zakryje květináč, takže rostlina působí zvlášť dekorativně. Před časem byly na trhu vázy žíhané různými odstíny hnědé. V současné době se nabízejí spíš vázy v pestrých barvách a vázy bílé. Vázu s rostlinou stavíme na nábytek. Vázu můžeme také v horní části provrtat a zavěsit ji na vlákna upevněná u stropu místnosti. Potřebujeme-li rostlinu vyvazovat k opoře, můžeme do květináče zapíchnout hůlku. K tomu účelu se také prodávají speciální dekorativní trubky, obalené rostlinnými vlákny, a to v různých délkách.

Mnoho rostlin lze pěstovat v hydroponii. Jedná se o nádobu s vodou, ve které je rozpuštěno malé množství hnojiva. Nádoba je zasypaná štěrkem, který rostlinu fixuje. Jednoduchou hydroponii představuje sklenice vody, do které ponoříme řízky rostlin. V této úpravě lze některé rostliny pěstovat i několik let. Stačí vodu doplňovat. Potíž představují řasy, které se vám v takové sklenici časem namnoží. Podobné znečištění představuje hlavní potíž při hydroponii.

Množení

Rostliny časem dožijí. Ani ne tak proto, že by zahynuly, ale spíš proto, že přerostly a změnily se natolik, že se vám už nelíbí, do původního stanoviště se nehodí. Může být vhodné je nahradit rostlinami novými. Ty si můžete, samozřejmě, koupit v obchodě. Potíž je v tom, že obchody zpravidla aktuálně nenabízejí právě tu rostlinu, o kterou máte zájem. Běžné vhodné rostliny si naštěstí můžete vypěstovat sami – rostlinu si namnožit. Nejjednodušší je množení ve sklenici vody, do které zastrčíte jeden nebo více řízků, které jste uřízli z vrcholu rostliny nebo vydělili z jejího stonku. Řízek po několika týdnech vytvoří kořeny a můžete ho zasadit do květináče. Případně ho můžete ve sklenici pěstovat delší dobu jako v hydroponii. U některých rostlin (některé sukulenty, chlorophytum) se od původní rostliny oddělují dceřiné rostliny, které stačí odříznout a rovnou zasadit. Doporučuje se nechat řeznou plochu napřed zaschnout. K množení v bytě se nehodí zvláště araukárie. Většinu ostatních, pro pěstování v bytě vhodných, rostlin můžete množit některým z těchto způsobů: dělením trsu, řízky ve sklenici vody nebo oddělky rovnou sázenými do půdy.

Škůdci rostlin

Rostliny v přírodě trpí řadou různých chorob a škůdců. Některým z nich se nevyhnete ani v bytě.

Někdy se vám na rostlinách mohou namnožit mšice. Nejlépe je napadené části rostlin odříznout a zničit a rostlinu ošetřit postřikem proti mšicím, který lze koupit.

Nepříjemnou potíží jsou smutnice. Jsou to drobné mušky, které vám znepříjemňují život. Uvádí se, že jejich množení podporuje vlhká půda v květináči, který přeléváme nadměrným množstvím vody. Obranou proti smutnicím jsou žluté lepové pásy, které koupíme v supermarketu a rozvěsíme po bytě. Užasnete, jaké množství hmyzu se na ně nenalepí. Obtěžují-li vás smutnice příliš, můžete přikročit k radikálnějšímu opatření. Jsou to parazitické hlístice, které v půdě zárodky smutnic zlikvidují. Tyto hlístice někdy koupíte v obchodě s rostlinami. Jedná se o jemný prášek, který, podle návodu, rozmícháte ve vodě a rostliny s ním zaléváte.

Nedoporučuji však být v boji proti škůdcům, speciálně smutnicím, příliš akurátní. Tento boj se nedá vyhrát. Škůdce si většinou přinesete přímo z obchodu, kde jste rostliny koupili. Vyskytují se i v prodávané půdě pro pokojové rostliny. Někdo doporučuje takovou půdu před použitím propařit při vysoké teplotě v troubě. Kvalitou prodávaných rostlin se různé obchody liší. Některé obchody prodávají rostliny sice nevalné kvality, zato promořené škůdci.